Smrt je součástí našich životů – buďme k dětem upřímní

Před pár dny jsem uspávala své děti. Byli už v klidové fázi, když v tom syn Matyášek, kterému je 5 let říká:

„Maminko, že nikdy neumřeš?“

V jeho otázce jsem cítila naléhavost a silnou potřebu slyšet, že nikdy neumřu. Prolétlo mi hlavou: Rád by slyšel, že neumřu. Ale já mu lhát nehci. Nechci slibovat něco, co nemohu dodržet i když to může být bolestivé téma. Nikdo z nás neví, jak dlouhý je náš čas v tomto fyzickém těle, které teď a tady máme.

A tak jsem se rozhodla být upřímná a citlivá. A říkám mu:

„Víš Matyášku, každý tu máme svojí cestu po které jdeme a jednou ta cesta skončí. To ale neznamená, že spolu neprožijeme mnoho a mnoho krásných chvil.“

Syn se zamyslel a pak říká:

“ Takže neumřeš? Já Tě moc miluji a chci být s Tebou pořád a pořád. Nechci být bez Tebe.“

Začala jsem mu vyprávět o tom, že naše duše si vybere už před vstupem na Zem svojí cestu a tou jde. Každá naše cesta má svůj čas a ten uplyne, když se naplní její poslání. Vysvětlila jsem mu, že neodchází naše duše, ale pouze fyzické tělo a můžeme se zase potkat i v jiné době – v jiném těle.

Nějakou dobu jsme si o tom dál povídali a pak jsme se objali. Ujistila jsem ho, že ho miluji a že jsem tu vždycky pro něj. Vnitřně ale cítím, že jsem nemohla dát slib, že tu budu na pořád na fyzické rovině jako Šárka jeho maminka.

Myslím si, že je lepší být pravdomluvný i když pravda někdy bolí. Je totiž jen na nás, jaké sdělení pravdy zvolíme. Jestli to sdělení bude citlivé nebo třeba přímé bez servítek.

Pamatuji si ze svého dětství, že jsem v jistém věku také řešila tuto otázku. A vím, jak moc důležité pro mne bylo, abych slyšela pravdu. Tu pravdu kterou si zrovna daná osoba myslí, jenž s ní hovořím. Vadilo mi, když mi někdo říkal alá citlivou lež. Ztrácela jsem k tomu člověku důvěru a kolikrát jsem byla třeba i naštvaná, že mě balamutí.

Někdo může namítnou, že je mé sdělení krůté…někdo s mým sdělením souzní…jiný ho neposuzuje…každý to vídíme jinak dle svého…….Já ale věřím, že pokud máme srdce otevřené, cítíme všichni pravdu. A víme, jak to je.

Jak sama ráda říkám, děti jsou úžasné a skvěle napojené. Oni nemusí znát přesnou odpověď, ale vnitřně cítí – cítí srdcem, kde je to čisté a opravdové. A proto si myslím, že je důležité být k nim uctivý a respektující.

BÝT OPRAVDOVÝ JE TOTIŽ OSVOBOZUJÍCÍ A NAŠE MILOVANÉ DĚTI NÁS TO DENNĚ UČÍ NEOMEZENOU MĚROU.

A ZA TO VŠEM DĚTEM Z CELÉHO SRDCE DĚKUJI

S láskou Šárka