Minulý týden jsem se sprchovala a prolétla mi hlavou myšlenka:
Okamžitě mi problesklo hlavou: Ano, ano a ještě jednou áááno!!!
Najednou přišla další informace. Vzpomeň na tu stereotypní větu od rodičů: Nechci, abys udělala stejnou chybu jako já. Musíš se z toho poučit. A pak si říká:
V tu chvíli jsem věděla, že tento článek bude jako první na mém blogu.
Vždyť toto téma je NÁS VŠECH….
Ve své práci, ve svém životě a se svými přáteli pravidelně řešíme téma vztah rodiče a dítěte. Někdy slýchám: Oni jsou tak jiní. Oni mě vůbec nechápou. Setkávám se i s větou, kterou si pamatuji i sama u sebe: Jak můžu být jejich dítě? Vždyť jsem tak rozdílná.
Mnozí z nás chtějí narovnat vztahy s rodiči. Jiní za mnou přicházejí pro naplnění vztahu s dětmi. Já sama jsem mnoho let nedokázala naplnit vztah se svým otcem a trápila se tím.
V tento okamžik a v tuto chvíli, kdy jsem cítila kapky teplé vody na svém těle. Jsem pocítila krásný pocit,jenž mě tolik naplňuje a to je silné dojetí.
A tak jsem děkovala:
…za ty dary…za svého otce, kterého tolik miluji…se kterým mám teď lásky plný vztah v naprosté čistotě. Potom to uvědomění, jsem začala rekapitulovat současnost. Poté jsem se vrátila do minulosti a došla mi jedna prostá věc…
A tak jediné co k tomu mohu dodat :
S láskou a pokorou Šárka